Filozofická Fakulta Filozofická Fakulta

1. výroční konference Pražského centra židovských studií

17.-21.10. 2012 proběhne v Clam-Gallasově paláci „1. výroční konference Pražského centra židovských studií: Židovská studia v 21. století. Praha – Evropa – svět”.

VSTUP NA KONFERENCI I DOPROVODNÉ PROGRAMY JE VOLNÝ, HOSTÉ Z ŘAD VEŘEJNOSTI JSOU VÍTÁNI!

Konference proběhne pod záštitou primátora hl. m. Prahy pana Bohuslava Svobody.


 

Hlavním hostem konference bude Hillel Kieval - profesor (Gloria M. Goldstein) Židovské historie a myšlení na Washingtonské univerzitě v St. Louis.  Jeho kniha Formování českého židovstva nedávno vyšla v českém překladu (Paseka, 2012).

Spolupořadatelem konference je Archiv hl. m. Prahy. 

Hlavním partnerem konference je společnost Kolektory, Praha, a.s.

 

ABSTRAKTY PŘÍSPĚVKŮ:

17. října – ŽIDOVSKÉ MUZEUM V PRAZE (Oddělení pro vzdělávání a kulturu, Maiselova 15, 3. p., Praha 1)


15–16:30 „Jak se (ne)překládá text: případ moderní hebrejské prózy“: workshop pod vedením překladatelky Magdaleny Křížové

Překladatelský workshop seznámí účastníky s typickými úskalími literárního překladu z hebrejštiny. Po úvodní obecné diskusi o podstatě literárního překladu a různých přístupech k němu bude následovat rozbor konkrétních případů, na nichž budou demonstrovány problematické aspekty překladu z hebrejštiny a jejich možná řešení. V následující části bude analýze podrobeno několik ukázek, kde si budou účastníci moci srovnat více různých překladů téhož textu, který budou mít k dispozici v originále. Závěr bude patřit redakci krátké ukázky publikovaného překladu povídky S. Jizhara.

16:30-18:00 „Prezentace Muzea dějin polských Židů“  

(Maciej Ruczaj, Polský institut)

Prezentace vzniku a poslání nového muzea věnovaného dějinám a kultuře polských Židů, které bude slavnostně otevřeno v roce 2013. Muzeum, které má mapovat tisíciletou přítomnost židovské komunity na území Polska se chce zařadit po boku Jad Vašem či Muzea Holocaustu ve Washingtonu mezi největší muzejní instituce svého druhu.

18:00 „Holocaust ve filmové tvorbě“: filmová teoretička Ivana Doležalovádiskutuje nad filmem ...a pátý jezdec je Strach (Československo, 1964, s anglickými titulky)

Expresionistický film režiséra Zbyňka Brynycha patří k vrcholným dílům československé nové vlny, zachycujícím dusnou dobu nacistické okupace. Liší se od mnoha jiných holokaustových filmů především kafkovskou atmosférou interiérů a důrazem na specifickou vizuální stránku filmu, která vytváří klaustrofobní atmosféru strachu, jemuž se vzepře zdánlivě nejubožejší z ubohých. Herecký výkon Miroslava Macháčka je naprosto nepřekonatelný. Ve filmu se objevuje celá plejáda dalších vynikajících herců: Jiří Adamíra, Ilja Prachař, Olga Scheinpflugová, Slávka Budínová. Nepřehlédnutelný podíl na výtvarné složce filmu měla Ester Krumbachová, scénář napsala Hana Bělohradská.

Zpět

18. října – CLAM-GALLASŮV PALÁC


10:15 Polná‘s Shadow: The Hilsner Affair and the Problem of Jewish Integration in the Bohemian Lands

(Hillel Kieval, Washington University in St. Louis)

The purpose of this paper is to assess both the short-term and the more lasting effects of the Hilsner ritual murder trials on the political and cultural strategies of Jews in the Bohermian lands.  What, it asks, did the increasingly bellicose discussions of Jewish “ritual murder” in the 1890s—and the eventual prosecution of Leopold Hilsner—signify?  Did they represent an attack on Jewish emancipation? Were they an implicit rejection of Jewish participation in the Czech national project? Was this, in other words, a genuine crisis in Czech-Jewish relations? The rhetoric of Jewish ritual murder in the Bohemian lands combined with a liberal nationalist critique of German-Jewish acculturation and a political-economic critique of German power and Czech dependency to produce a volatile compound whose repercussions included local riots, extensive destruction of property, and a continued exodus of Jews from the small towns and villages of the Czech countryside.  The National Liberal party would prove to be increasingly inhospitable toward Jewish participation in the nationalist project, and this closing of ranks would produce a genuine political crisis among Czech-speaking and “Czech-minded” Jews, who found that it was only Masaryk’s Realist camp or the Czech Social Democrats who welcomed Jewish membership.  The Hilsner affair was also one of the factors that led to the emergence of cultural Zionism in the Bohemian lands, particularly among Jewish university students, academics, and professionals. But the long-term, secular patterns of Jewish demography, social mobility, and acculturation could not be dislodged by the Hilsner Affair: bilingualism; increased identification with Czech language and institutions; migration out of the countryside; urbanization; and integration into non-Jewish society would all proceed apace up to the end of the First World War.  

11:00 Šlechtictví a židovská společnost v habsburské monarchii

(Jan Županič, Ústav světových dějin, FF UK)

Instituce šlechtictví, původně na našem území vyhrazená jen křesťanům, se v souvislosti s novým chápáním státu a společnosti v osvícenské éře zásadně proměnila a jedním z průvodních znaků této transformace byly i první nobilitace osob židovské víry. Šlo o neklamnou známku počínající židovské emancipace, jejíž stavidla se naplno otevřela po zrušení starých omezení v letech 1848-1849 a zejména po přijetí liberální prosincové ústavy roku 1867. Odstraňování bariér vůči obyvatelům jiné než křesťanské víry se samozřejmě neomezovalo jen na židy, ovšem právě oni představovali po dlouhou dobu jedinou větší nekřesťanskou náboženskou menšinu Rakousko-Uherska. Příspěvek se zabývá jak základními rysy vývoje židovské nobility a tak vystižením specifických rysů této společenské skupiny, jejího postavení v podunajské monarchii i střední Evropě (sociální mobility, politické angažovanosti a majetkového rozvrstvení).

11:30 Maskilic Re-evaluation of the Popular Pantheon: The case of Flavius Josephus

(Louise Hecht, Centrum judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových, FF UP)

After the use of Flavius Josephus for theological arguments during the Middle Ages, Renaissance scholars discovered his writings as a source for the history of the second Temple period and started editing them carefully. Bohemian Maskilim followed suit at the beginning of the nineteenth century. The lecture will trace the first attempts to (re-)appropriate Josephus’s writings for Jewish readers and to integrate the author in the ‘enlightened Jewish pantheon’.

12:00 Rabi Aharon Segal Epstein: ortodoxní rabín v meziválečné Praze

(Pavel Sládek, Ústav Blízkého východu a Afriky, FF UK)

Pražský rabín a rabínský soudce Aharon Epstein (nar. 1903) vydal sbírku svých respons pod názvem Kapej Aharon roku 1933 v Mukačevu. Vydání nese aprobaci vrchního rabína ješivy v Užhorodě. Tisk samotný je zajímavým dokladem židovského života v Praze v prvních desetiletích 20. století, jenž je jinak zpravidla tematizován v jiných než ortodoxních aspektech. Epsteinovo publikum tvořily osobnosti jako Salomon Hugo (Cvi) Lieben (jeden ze spoluzakladatelů pražského židovského muzea), jeho strýc Michael David Lieben (dlouholetý vedoucí Chevry kadišy), studijní kroužek Tif´eret bachurim nebo mladý Gavriel (Otto) Muneles, za 2. sv. války spojený s nacistickým projektem židovského muzea a později badatel téže instituce transformované ve Státní židovské muzeum. Témata některých respons se vztahují k Praze, jako například problém dvojí recitace Ž 92 během Kabalat šabat ve Staronové synagoze nebo otázka, zda je povoleno vybírat poplatky za vstup do zmíněné synagogy a na Starý židovský hřbitov. Další responsa se zabývají tehdejšími halachickými problémy, odrážejícími skutečnost, že v silně asimilovaném prostředí Prahy ani ortodoxní rabínský soudce nemohl zcela ignorovat vlivy moderní civilizace. Sbírka respons rabi Epsteina nabízí autentický vhled do života ortodoxního segmentu pražské židovské obce před 2. světovou válkou. Druhý svazek, na nějž autor v předmluvě odkazuje, již nestačil vyjít a sám autor zahynul během Holocaustu, aniž by o jeho osudu byly známy jakékoli podrobnosti.

Zpět

14:00 Židé a antisemitismus v české próze na přelomu 19. a 20. století

(Jiří Holý, Ústav české literatury a literární vědy, FF UK)

Příspěvek se zabývá definicí pojmu antisemitismus, stejně jako rozlišením literatury židovské, antisemitské a filosemitské. Vychází z historického pozadí, jež definují zejména následující fenomény: rozmach česko-židovského hnutí, růst českého i německého nacionalismu, národnostními spory, český neúspěch a sázka na antisemitismus, Hilsnerův proces, sionistické hnutí a první světová válka. Předmětem interpretací budou následující texty, z nichž mnohé dosud nebyly z naznačeného hlediska studovány: Václav Kosmák (1843–1898): Jak Martin Chlubil bloudil a na pravou cestu opět se vrátil (1889), Antal Stašek (1843–1931): V temných vírech (1900), Alois a Vilém Mrštíkové (1861–1925; 1863–1912): Pohádka máje (1897) a Rok na vsi (1903–1904), Josef Holeček (1853–1929) Naši, V. kniha Adamova svatba I–II (1907, 1908), Jindřich Šimon Baar (1869–1925) Jan Cimbura (1908), Božena Benešová (1873–1936): Člověk (1919–1920), Anna Maria Tilschová (1873–1957): Haldy (1927). Příspěvek se pokusí rozlišit různé typy odporu vůči Židům, jež studované texty obsahují: náboženský, zejména katolický (žid vs. křesťan), nacionalistický (Žid vs. Čech, příp. Němec), protikapitalistický (Žid vs. pracující člověk) a moralistický (Žid vs. mravný člověk). Pozornost bude rovněž věnována charakteristickým stereotypizacím: fyziognomie Židů, řeč Židů, Žid hauzírník jako komická figura, lstivost a mravní zkaženost, Žid jako svůdce mladých dívek, ženské stereotypy: stará odpudivá Židovka, mladá vyzývavá Židovka, periferizace a eliminace Židů z homogenní národní společnosti.

14:30 Werfelův vztah k židovství a křesťanství

(Milan Tvrdík, Ústav germánských studií, FF UK)

Franz Werfel (1890-1945) patří k nejvýznamnějším pražským autorům německého jazyka nejen pro výrazná lyrická, prozaická a dramatická díla, ale i z hlediska esejistických úvah o morálním vývoji lidstva ve 20. století. K hlavním pilířům správného směřování moderního člověka patří i jeho vztah k náboženství. Příslušník liberální pražské židovské elity si zvolil nikoli obvyklou intelektuální cestu. Snažil se o pochopení a „skloubení“ židovství s katolickým křesťanstvím, na němž obdivoval vykupitelskou oběť velkého židovského proroka Ježíše Krista (Das Geschenk Israels an die Menschhheit), pátral po příčinách vykořeněného neklidu moderního člověka a domníval se, že odpověď našel v jeho ztrátě morálních jistot a víry v Boha. Situaci moderního člověka pak rozebírá ve vynikajících esejích „Realismus und Innerlichkeit“, přičemž realismem chápe životní postoje současného člověka a niterností přesah k metafyzickým hodnotám, které jeho současnosti chybějí, a „Können wir ohne Gottesglauben leben?“, v němž si klade otázku, zda obstojí přesvědčení současníků, že skutečnost, která nás obklopuje, je pouhopouhým odrazem našeho smyslového vnímání. Konferenční příspěvek se pokusí o ucelený obraz Werfelova úsilí o nápravu morálky, kterému ve werfelovském bádání nebyl věnován náležitý prostor.

15:00 Kafkův poslední přítel. Robert Klopstock.

(Josef Čermák, Praha)

15:30 Reflexe židovské mystiky na příkladu polské literatury 20. století

(Michala Benešová, Katedra středoevropských studií, FF UK)

Mystika, nejen ta židovská, představuje pro literární vědu neobyčejnou výzvu. Příspěvek se pokusí formulovat možnosti a omezení zkoumání mystiky na poli literatury (literární vědy) a rozlišit mystiku jakožto náboženský fenomén a mystiku jako předmět literární reflexe. Zaměříme se na motivy a symboly spjaté se židovskou religiózní (mystickou) tradicí a na možnosti využití (a interpretace) židovské religiózní topiky zejména v textech vybraných polských spisovatelů 20. století. Na příkladech tří z nich (Bruno Schulz, Aleksander Wat, Bolesław Leśmian) budou prezentovány tři rozdílné přístupy k dědictví židovské religiózní (mystické) tradice. Úvahy o literární reflexi mystické tradice jsou rovněž východiskem k zamyšlení nad možnostmi a hranicemi hermeneuticky orientované literární vědy při zkoumání fenoménu literárního sacrum. Vyvstává tak otázka, jak vůbec číst texty, jež lze interpretovat v kontextu židovské mystické tradice? Může být něčím přínosný pohled „zevnitř“ samotné židovské tradice? Tradiční židovská, zejména mystická hermeneutika se zabývala otázkami povahy svatého textu, nejrůznějšími technikami exegeze a samotným procesem interpretace textu. Tóra byla pro Židy nekonečným symbolem a její písmena sloužila jako Boží nástroj při stvoření. Kombinacemi písmen hebrejské abecedy či písmen Božího jména bylo stvořeno vše existující. Na tyto i další koncepty více či méně explicitně navazuje řada polských autorů splňujících „kritéria“ pro možnost čtení jejich děl v kontextu židovské tradice – od akcentu kladeného na tvůrčí potenciál slova až po mnohdy jednostranně interpretovaný motiv golema.

Zpět

19. října – CLAM-GALLASŮV PALÁC


9:30 A Hitherto Unknown Medieval Hebrew Translation of Aquinas‘ Summa Theologiae

(Tamás Visi, Centrum judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových, FF UP)

Works by Saint Thomas Aquinas were translated from Latin into Hebrew in thirteenth and fourteenth-century Italy and in fifteenth-century Spain. Most of these translation have been preserved in Italian and Sephardi manuscripts, although Ashkenazi manuscripts are also known. A recently discovered Hebrew translation of more than seventy extracts from Aquinas' Summa Theologiae has been preserved only in Ashkenazi manuscripts which may be the reason that it has escaped the attention of researchers so far. The contribution will describe this enigmatic document of medieval Jewish reception of Aquinas' philosophy.

10:00 Takanot Candia – sbírka komunální legislativy jako literární dílo a zdroj informací o životě Židů na Krétě ve 13.–16. století

(Martin Borýsek, University of Cambridge)

Takkanot Candia – soubor legislativních textů jako literární dílo a historický zdroj informací o životě Židů na Krétě ve 13. – 16. století Takanot Candia je název literárního díla a souboru historických dokumentů skýtajících velké množství informací o životě židovské obce v Candii (dnešní Iraklio), hlavním městě Kréty, v období benátské nadvlády (1204 – 1669). Tuto kolekci textů sestavil počátkem 16. století Elijahu Capsali (cca 1485 – cca 1550), autor historických spisů a prominentní představitel židovské komunity na ostrově. Takanot Candia sestávají z velkého množství tzv. takanot kahal (obecních výnosů), tedy ustanovení vynesených vůdci dané židovské obce. Výnosy tohoto typu nejsou přímou součástí halachického práva a nemusejí být proto podepřeny autoritou rabínské tradice či vyvozeny z litery židovských kanonických textů. Právě proto jsou Takanot Candia reprezentantem unikátního žánru v rámci židovské zákonodárné literatury, jenž klade důraz na praktický dopad legislativy a její bezprostřední vliv na každodenní život komunity. Dílo tak vrhá světlo na ty oblasti obecního života, jež jsou jen zřídkakdy předmětem zájmu jiných žánrů a představuje cenný zdroj informací, týkajících se vztahů v rámci židovské komunity i vztahů mezi komunitou a většinovou společností. Rozbor díla Takanot Candia musí brát v úvahu dva základní faktory: jednak historický kontext, v němž byly jednotlivé výnosy vydány a jednak témata konkrétních statut a oblasti obecního života, jichž se dotýkají. Je rovněž důležité přistupovat k souboru takanot nejen jako k důležitému zdroji historického materiálu, ale také jako ke specifickému literárnímu dílu. Jeho kompilátor a editor Elijahu Capsali (ve své dvojí roli historika a obecního politika) shromáždil komunální legislativní texty, vzniklé v průběhu více než tří staletí s úmyslem poskytnout svým následovníkům spolehlivý záznam starších správních opatření, jež by mohla sloužit jako precedens a současně zdůraznit výsadní postavení obecních představitelů jakožto ochránců a přirozených vůdců celé komunity.Témata jednotlivých takanot zahrnutých v e sbírce se dotýkají mnoha oblastí každodenního života a mohou být rozděleny do tří základních kategorií:1) „Halachické takanot“, tedy ta ustanovení, jež jsou nejúžeji spjata s aplikací požadavků židovského náboženského práva a mohou být tedy pokládána za extrapolaci autoritativních náboženských textů (přestože nemají jejich autoritu). Do této kategorie náležejí například opakovaně se objevující výnosy ohledně náležitého užívání rituální lázně nebo kašrutu  (správné přípravy vína a potravin podle náležitých rituálních předpisů).2) Takanot obecnějšího typu, týkající se otázek mezilidských vztahů v rámci komunity, jež přímo nesouvisející se specifickými aspekty judaismu (např. zákazy prostituce či výnosy chránící nájemníky před neoprávněným navyšováním nájmů).3) Poslední typ právních opatření se týká organizace a vnitřní politiky židovské obce v Candii, vymezení pravomocí a odpovědnosti jejích představitelů a procedury jejich výběru a jmenování.Kromě dokumentů žánru takanot kahal jsou v souboru Takanot Candia zastoupeny i další typy (v širším slova smyslu) právní literatury, konkrétně rabínská responsa a do hebrejštiny přeložený výtah benátských právních ustanovení, týkajících se židovské obce v Candii, přijatých roku 1574.Takanot Candia představují soubor rozmanitých, přesto však vnitřně soudržných textů, jejichž důkladné studium umožňuje dnešnímu čtenáři získat neobyčejně ucelený a bezprostřední vhled do života aktivní středomořské židovské komunity do jejích vztahů s vnějším světem.
 

10:30 Metamorfózy Jidáše Iškariotského v pašijích českého národního těla

 (Josef Záruba-Pfeffermann, Ústav pro dějiny umění, FF UK)

Boj o pojetí českých dějin jde zpět do sedmnáctého století, kdy katoličtí i protestantští autoři (Balbín, Komenius, Skála ze Zhoře) pracovali s myšlenkou smrti a vzkříšení jako se základním schématem českých dějin. Tato christologická interpretace národního těla byla aktuální i v národním obrození, nabízející celou škálu interpretací, a samozřejmě také širokou typologii záporných postav zrádců, jen někdy spojených s tradičním antisemitským schematismem Jidáše z pašijových obrazů. Nejviditelnější příklady z Prahy konce 19 a počátku 20 století jsou Husův či Palackého pomník nabízející motiv národní smrti, v případě Palackého pomníku doplněn motivem dvojhlavého monstra- Habsburského orla, znásilňujícího alegorii vlasti. Do centra pozornosti znovu postavená Muchova epopej pracuje spíše s jakýmsi tokem negativní energie, doprovázené siluetami vlků, konkrétní vyobrazení zrádného kněze lze nalézt až na hlavním triptychu s centrálním motivem kázání Husa v Betlémské kapli. Jiná díla českého umění zpracovávají samotný motiv Ukřižování v národním smyslu, můžeme zmínit sochy i obrazy Františka Bílka, Felixe Jeneweina, či jako literární obdobu lze uvést Zpěvy páteční Jana Nerudy, kde je český národ ztotožněn s Kristem. V opeře byl antisemitský charakter záporných postav ve wagnerovské tradici vystřídán zajímavou postavou zrádce, pražského Němce Tausendmarka ve Smetanových Braniborech v Čechách, který chce prodat vlast a znásilnit slovanskou dívku Ludiši.  Motiv zrady je oblíbeným schématem výkladu českých dějin i častým motivem národního umění. Obraz národního zrádce se ovšem v Čechách formoval velmi různorodě a nezůstával pouze u tradičního antisemitského schematismu.

11:00 Spekulace a tradice v moderní židovské filosofii

(Milan Lyčka, Ústav filozofie a religionistiky, FF UK)

Výraz moderní židovská filosofie zní v současné době mnohému člověku jako anachronismus. Popírá přesvědčení o všeobecné normativitě evropského filosofického myšlení, jež od osvícenství určuje pohyb západního ducha, a to nejen na straně nežidovských, ale též mnoha židovských myslitelů. Zrušení autonomie specificky židovského přístupu ke světu se dodnes často jeví jako nevyhnutelný důsledek „vývoje“ lidského myšlení směrem ke globálnímu, všelidskému modelu. Dvacáté století, od hrůz obou světových válek přes šoa až k modernímu globálnímu terorismu, však optimistickou vizí všelidské historické konvergence v základech otřásá; v usilovných pokusech reflektovat nepochopitelné se v moderní filosofii opět objevují opomíjená témata, jako je problém transcendence, dějinnosti, tradice, odpovědnosti, viny atd. A s nimi se obnovuje i autentické židovské myšlení, v jehož středu tyto problémy vždy stály. Nejde však o zvláštní proces, kterým by se moderní židovská filosofie vydělovala z obecného proudu myšlení, ale naopak, a pro mnohé paradoxně, se ukazuje nejen jako jeho integrální součást, ale zároveň jako výzva, ba dokonce vzor pro filosofii jako takovou. Tento příspěvek by chtěl na jednom z témat, jímž je vztah čisté rozumové mohutnosti a dějinné tradice, ukázat, jak podstatným je tento vztah pro židovské myšlení a nakolik je inspirativní a důležitý pro filosofické myšlení vůbec.

Zpět

13:00 Vzpomínky československých Židů vězněných v sovětských pracovních táborech

 (Adam Hradílek a Jan Dvořák, Ústav pro studium totalitních režimů)

Příspěvek přibližuje jeden z projektů skupiny orální historie Ústavu pro studium totalitních režimů, jehož cílem je zaznamenat a shromáždit vzpomínky posledních žijících československých občanů vězněných v sovětských pracovních táborech. Nejčastěji šlo o ty, kteří prchali koncem 30. a na počátku 40. let před nacistickou a maďarskou perzekucí z Československa na sovětské území, odhodláni zapojit se do protinacistického odboje. Místo očekávané záchrany se však většina uprchlíků, mezi nimiž tvořily osoby židovského původu po Rusínech druhou nejpočetnější skupinu, nevyhnula dalším nebezpečným nástrahám a řada z nich se dočkala několikaletého trestu v sovětských věznicích či nápravně-pracovních táborech (tzv. Gulagů).  Dodnes méně známé životní osudy československých Židů perzekvovaných v SSSR, jsou tak dalším svědectvím o aktivitách sovětského represivního aparátu uplatňovaných vůči občanům cizí státní příslušnosti.

13:30 Israeli Reactions to the Slánský Trial

(Martin Wein, Universita Tel Aviv)

Prague's Antisemitic show trial of 1952 may be seen as a violent inversion of what had been a short-lived but intimate Czechoslovak-Israeli (or Zionist) alliance in the 1940s. After massive military cooperation and the emigration of about half of Czechoslovakia's Jewish survivors of the Holocaust to newly-founded Israel, Czechoslovakia put members of its Communist elite (in this case mostly of Jewish family backgrounds) on trial, including several politicians who had been engaged in the earlier cooperation with Israel. The fallout of these trials in Israel was scathing and led to candid discussions in the Israeli Labor Party's top circles, expressing fears of a second Holocaust under the Soviet aegis and discussing a mass arrest of members of Israel's extreme left parties. Overall, the trial redefined Czechoslovak-Israeli, but also Soviet-Israeli relations and helped to establish the Cold War constellation.

14:00 Archiv vizuální historie USC Shoah Foundation v CVH Malach a československé židovské identity

(Jakub Mlynář, Centrum vizuální historie Malach/Katedra sociologie FF UK)

V příspěvku bude stručně představen Archiv vizuální historie USC Shoah Foundation, který  je unikátní sbírkou takřka 52 000 audiovi¬zuálních záznamů rozhovorů s pamětníky a přeživšími holocaustu, které byly natočeny během 2. poloviny 90. let v 56 zemích a 32 jazycích (v češtině a slovenštině je přes 1 000 rozhovorů). Archiv je možno prohledávat pomocí propracovaného uživatelského rozhraní: uživatelé mohou najít konkrétní úseky svědectví podle svého zájmu díky tezauru 55 000 hierarchicky uspořádaných klíčových slov, témat, událostí, jmen osob, míst atd. Praha je jedním z devíti evropských měst, kde se lze k obsahu licencovaného archivu připojit, a to z počítačů v Centru vizuální historie Malach při Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Autor zároveň v příspěvku přiblíží výsledky vlastního probíhajícího výzkumu zaměřeného na analýzu životopisných rozhovorů s českými a slovenskými židy, jejichž záznamy jsou uloženy v archivu USC Shoah Foundation. Předmětem výzkumu jsou záznamy autobiografických výpovědí osob narozených do roku 1938, které sdílejí zkušenost nacistické perzekuce za 2. světové války. V životopisných naracích je sledován problém plurality a vzájemného konfliktu skupinových identit, stejně jako způsoby jejich zpětné reflexe a interpretace.

Zpět

15:00 Zdroje a projevy antisemitismu v současné české společnosti s akcentem na tzv. nový antisemitismus

(Marcela Zoufalá, Katedra teorie kultury – kulturologie, FF UK)

Příspěvek zkoumá a analyzuje projevy antisemitismu v české společnosti od roku 1989 do současnosti. Během totalitního režimu byl fenomén antisemitismu na území bývalého Československa de facto marginalizován a ani v dnešní době zde nejsou specifika daného jevu dostatečně reflektována. V úvodu bude zmapován polistopadový vývoj ve vztahu k manifestacím antisemitismu s důrazem na komparativní přesah do okolního středoevropského prostoru. Pozornost se dále zaměří především na konkrétní uskupení a hnutí, která na různých ideových a zájmových platformách inklinují k antisemitské rétorice či dalším druhům antisemitských expresí. Obecně lze v ČR tyto proudy členit na neonacistická či extrémně pravicová hnutí, propalestinský aktivismus, radikální muslimské kruhy a pseudoakademický antisemitismus. Argumentace především tří posledně zmiňovaných se profiluje převážně v souladu s definicí tzv. nového antisemitismu, který bude proto v rámci příspěvku akcentován.

15:30 Antisemitismus jako pojem soudobé historiografie a součást historické paměti české polistopadové společnosti – několik poznámek

 (Vít Strobach, Masarykův ústav Akademie věd)

Antisemitismu se po roce 1989 začala věnovat celá řada českých historiků a badatelských institucí. Krom čistě kvantitativního nárůstu můžeme sledovat i proměnu hodnotové (normativní, morální) struktury výpovědí, na jejímž základě dochází k určité identifikaci antisemitismu, stanovení role tohoto fenoménu v české společnosti a její historii. Jaký rozdíl přinesla změna režimů pro chápání, hodnocení a konceptualizaci antisemitismu v české historiografii? Jaký vztah má tato proměna s obecnými posuny historické paměti polistopadové společnosti? Která nová témata a pojmy se v souvislosti s analýzou antisemitismu vyskytly? Jaká omezení přinášejí termíny jako „nový antisemitismus“ s ohledem na jejich explanační potenciál a jak při uchopení tématu vybírat z nabídky teoretických východisek? To jsou některé otázky, jimž se budu ve svém příspěvku krátce věnovat.

16:00 Význam židovských studií pro současnou společnost

(Jiřina Šedinová, Ústav Blízkého východu a Afriky, FF UK)

Zpět

21. října – K4 – STUDENTSKÝ KLUB UNIVERZITY KARLOVY

17:00–18:30 Výpovědi pamětníků romského holocaustu v Muzeu romské kultury v Brně

 (Michal Schuster, Muzeum romské kultury)

Jednou z hlavních náplní Muzea romské kultury je od jeho vzniku roku 1991 sbírkotvorná, dokumentační a výzkumná činnost, která se zaměřuje na záchranu dokladů duchovní i materiální kultury Romů, jak v současnosti, tak i z historického hlediska. Od počátku pracovníci muzea také kladli důraz na zachycení důležitých kulturních hodnot a událostí z dějin romského etnika na audio či videozáznam. V současnosti je tak v muzeu pro badatele z řad odborníků i široké veřejnosti zpřístupněno několik stovek hodin záznamů týkajících se např. osobních příběhů ve 20. století, nejrůznějších výrobních řemeslných postupů, výtvarného umění, literatury, hudby, zpěvu, tance, přípravy tradičních pokrmů, slavení svátků a rodinných oslav atd. Jedním ze stěžejních témat byla a stále je také genocida Romů během druhé světové války. Tyto nahrávky dnes tvoří zcela unikátní kolekci výpovědí o celkové délce více jak 100 hodin.

Zpět

Datum platnosti: 
2. leden 2013